Idiomas disponibles
Idiomas disponibles
náklonu. Otáčejte šroubem, dokud ukazatel na stupnici zeměpisné šířky není nastaven na údaj odpovídající poloze vašeho
pozorovacího místa (obr. 10).
Uvolněte pojistný šroub deklinační osy a tubusem teleskopu otáčejte tak dlouho, dokud nebude ukazatel na kruhové
stupnici na hodnotě 90°. Utáhněte zpět pojistný šroub osy deklinace. Uvolněte pojistný šroub azimutu a otáčejte montáží
tak dlouho, dokud nebude osa rektascenze přibližně mířit na Polárku. Bude-li to potřeba, pomocí dvou šroubů nastavení
azimutu nad písmenem "N" proveďte jemné nastavení azimutu. Přesnějšího nastavení dosáhnete tak, že se podíváte přes
hledáček a pomocí šroubů nastavení azimutu a zeměpisné šířky vycentrujte Polárku na nitkovém kříži (obr. 11).
Po chvíli spatříte, jak se váš cíl pomalu posouvá směrem k jihu nebo k severu, podle relativní polohy pólu vůči Polárce.
Chcete-li cíl udržet ve středu zorného pole, otáčejte pouze šroubem ovládání jemného nastavení rektascenze.
Po polárním ustavení by se během pozorování neměly na montáži provádět žádné další úpravy azimutu ani zeměpisné
šířky, zároveň byste neměli pohybovat stativem. Abyste pozorovaný objekt udrželi v zorném poli, upravujte pouze osu
rektascenze a osu deklinace.
Na jižní polokouli musíte montáž ustavit vůči jižnímu nebeskému pólu po nalezení jeho polohy podle rozložení hvězd,
neboť nemáte možnost využít blízkou jasnou hvězdu. Nejbližší hvězda je slabá Sigma Octantis o hvězdné velikosti 5,5,
která se nachází asi jeden stupeň stranou. Dva ukazatele pomáhající lokalizovat jižní nebeský pól jsou α a β Crucis (v
souhvězdí Jižního Kříže) a ukazatel probíhající v pravém úhlu k linii propojující α a β Centauri.
Sledování pohybu nebeských těles
Při pozorování přes teleskop se astronomické objekty jeví v pomalém pohybu po zorném poli teleskopu. Je-li montáž
správně polárně ustavená, stačí ke sledování dráhy objektů při jejich pohybu otáčet šroubem jemného nastavení
rektascenze. Lze přidat i motorový pohon osy rektascenze a sledovat pohyb nebeských těles automatickým vyrovnáváním
rotace Země. Je-li objekt příliš slabý, můžete použít kruhové stupnice na paralaktické montáži. Kruhové stupnice vám
umožní lokalizovat objekty na obloze, jejichž nebeské souřadnice jste zjistili z hvězdných map.
Jednotkami na kruhové stupnici nastavení rektascenze jsou hodiny, v rozsahu od 1 do 24, přičemž malé rysky mezi nimi
představují přírůstky po 10 minutách. Horní sada čísel platí pro pozorování na severní polokouli, zatímco údaje uvedené dole
se týkají pozorování na jižní polokouli.
Postup nastavení (kalibrace) kruhové stupnice rektascenze: chcete-li nastavit kruh se stupnicí rektascenze, musíte nejprve
najít hvězdu v zorném poli, jejíž souřadnice znáte. Dobrým příkladem je Vega v souhvězdí Lyry, jejíž hvězdná velikost je 0,0.
Z hvězdné mapy víme, že rektascenze Vegy je 18 h 36 m.
Na montáži uvolněte pojistné šrouby osy rektascenze a deklinace a nastavte teleskop tak, aby byla Vega ve středu
zorného pole okuláru. Utažením šroubů rektascenze a deklinace montáž zajistěte v nastavené poloze. Nyní pootočte
stupnicí nastavení rektascenze na hodnotu 18 h 36 m. Nyní jste připraveni k tomu, abyste mohli kruhové stupnice použít k
vyhledávání objektů na obloze (obr. 12).
Německá paralaktická montáž má nastavení, někdy nazývané klín, které naklání polární osu montáže tak, aby směřovala
k příslušnému nebeskému pólu (severnímu nebo jižnímu). Jakmile je provedeno polární ustavení montáže, je k udržení
objektu ve středu zorného pole pouze potřeba otáčet montáží kolem polární osy. Neměňte polohu stojanu montáže ani
nastavení zeměpisné šířky. Montáž již byla správně ustavena na vaši zeměpisnou polohu (tj. šířku) a veškeré další směrování
teleskopu se provádí otáčením teleskopu podle polární (osa rektascenze — R.A.) a deklinační osy (obr. 13).
Problémem pro řadu začátečníků je pochopit, že polárně ustavená paralaktická montáž funguje jako azimutální montáž,
která byla ustavena na nebeský pól. Klín naklání montáž v úhlu odpovídajícím zeměpisné šířce pozorovatele, a ta se tedy
otáčí kolem roviny rovnoběžné s nebeským (a zemským) rovníkem. Ta je nyní jejím "horizontem"; ale pamatujte, že část
tohoto nového horizontu je obvykle zakrytá Zemí. Tento nový "azimutální" pohyb se nazývá rektascenze (R.A.) Kromě toho
se montáž otáčí severně (+) a jižně (–) od nebeského rovníku směrem k nebeským pólům. Tato kladná nebo záporná "úhlová
výška" nad či pod nebeským rovníkem se nazývá deklinace (Dec.). Nyní uvažujme nasměrování teleskopu na západní nebo
východní horizont. Je-li protiváha nasměrována na sever, lze teleskopem otáčet kolem deklinační osy od jednoho horizontu
ke druhému v oblouku procháze jícím severním nebeským pólem (je-li montáž polárně ustavena, bude severním nebeským
pólem procházet každý deklinační oblouk). Jak vidíte, pokud je potřeba optický tubus nasměrovat k objektu severně nebo
jižně od tohoto oblouku, musí se zároveň otáčet kolem osy rektascenze. Nasměrování jinam než přímo na sever vyžaduje
kombinaci poloh v osách deklinace i rektascenze.
Teleskopy s dlouhou ohniskovou vzdáleností mají často při nasměrování blízko zenitu "slepé místo", neboť konec optického
tubusu, na němž je umístěn okulár, naráží do ramen montáže. Tomu se dá předejít velmi opatrným posunutím tubusu uvnitř
upínacích kroužků. Tuto operaci lze bezpečně provést, protože tubus míří téměř vertikálně, a jeho pohyb tedy nezpůsobí
problém s vyvážením osy deklinace. Před pozorováním jiných oblastí oblohy je velmi důležité posunout tubus zpět do polohy
vyvážení ve směru osy deklinace.
Dalším problémem může být i to, že se optický tubus často otáčí tak, že se okulár, hledáček a zaostřovací šrouby mohou
nacházet v nepohodlných polohách. Okulár lze nastavit pootočením diagonálního zrcátka. Chcete-li však nastavit polohy
hledáčku a zaostřovacích šroubů, uvolněte upínací kroužky, v nichž drží tubus teleskopu, a opatrně jím pootočte. Tento
postup provádějte pouze tehdy, pokud se chystáte danou oblast pozorovat delší dobu. Je totiž příliš zdlouhavý na to, abyste
jej opakovali pokaždé, když jen na krátkou dobu zabrousíte do nové oblasti.
Závěrem je vhodné se zmínit ještě o několika aspektech, které zajistí, abyste se během pozorování cítili pohodlně. Prvním z
nich je nastavení výšky montáže nad zemí pomocí seřízení délky ramen stativu. Musíte posoudit výšku, do níž chcete umístit
okulár, a pokud možno zvážit možnost sezení na pohodlné židli nebo stoličce. Velmi dlouhé optické tubusy musejí být ve vyšší
poloze, jinak při pozorování objektů poblíž zenitu skončíte v přikrčené poloze nebo si budete muset lehnout na zem. Kratší
optický tubus ale lze instalovat níže, takže není vystaven tak velkým vibracím v důsledku otřesů pocházejících z různých
zdrojů, například působením větru. Tyto záležitosti je potřeba vzít do úvahy, než přikročíte k polárnímu ustavení montáže.
25
